Článek

Ráda bych, aby moje Ježíšova křížová cesta našla „svůj“ kostel

Celý duben bude v galerii v plenéru u obchodního centra Billa na Proseku k vidění Ježíšova křížová cesta Hany B. Novákové. Emocionálně silně laděné obrazy s Kristem na jeho cestě z Pilátova paláce na popravčí vrch Golgotu vznikly na Střížkově v panelovém bytě, kde jejich autorka už od roku 1979 žije a dnes i tvoří.

A U T O R K A   O   J E Ž Í Š O V Ě   K Ř Í Ž O V É   C E S T Ě : 
O Ježíšovi se zmiňují historická fakta z patnáctého roku vlády Tiberia Caesara, kdy Pontský Pilát byl místodržitelem Judeje, Herodes oblastním vládcem Galileje, Kaifáš předním židovským knězem. V tomto se biblické spisy plně shodují s těmi historickými. Není třeba hledat shodu mezi dnešním pojetím Ježíšovy křížové cesty a čtyřmi známými evangelii Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Příběh Ježíšovy cesty z Pilátova soudního dvoru na popravčí pahorek Golgotu je natolik silný, že zůstal nesmrtelný do dnešních dnů. Stejně jako sám Ježíš ve své životní roli Božího syna a stejně jako jeho odkaz naděje, víry a důvěry. 

Paní Nováková, ateliér máte doma?  
Ne, jen pokoj, který je přizpů sobený tak, abych tam mohla rozložit plátna a malovat.   

Než jste začala malovat, byla jste původně specialistkou v oblasti IT. Co to konkrétně znamenalo?
Programovala jsem. Začínala jsem v Československé akademii věd jako programátorka. Po roce 1989 jsem přešla do bankovního institutu Corfin, a když se rozdělil, vedla jsem celý odbor IT ve společnosti ČSOB Leasing, a.s.  

V té době nebylo obvyklé, aby žena vedla odbor IT tak velké firmy...  
V roce 1992 to bylo opravdu velmi neobvyklé. Ale měla jsem velkou praxi z Československé akademie věd, kde jsem získala mnoho zkušeností. Když jsem přišla do Corfinu, byla jsem jedničkou mezi těmi, kteří se tehdy na počítači teprve učili.  

Jak jste se k počítačům dostala?    
Právě v Československé akademii věd, kam jsem v roce 1985 po střední škole nastoupila do Ústavu teorie informace a automatizace. Měla jsem o problematiku IT zájem a vědci, kteří tu působili, mě brali jako rovnocenného partnera a všemu mě naučili.  

Jak jste se od počítačů dostala k výtvarnému umění? 
Jako mladá, v letech 1960 až 1965, jsem navštěvovala Lidovou školu umění na Hollarově náměstí v Praze. Tady jsem prošla výukou modelování, kresby,   malby a dekorace pod vedením akademických malířů Jaroslava Záhoře a Vratislava Plačka. Dokonce jsem po základní škole uvažovala, že bych se výtvarnému umění věnovala. Nakonec ale zvítězily názory mého okolí a já šla studovat gymnázium   a pak ekonomickou školu. A místo malování jsem se věno- vala spíše analytickým věcem, které mě také zajímaly. Svět se pak v mém myšlení hodně změnil, když jsem odešla do důchodu a do rodiny přibyla dvě vnoučata. Začala jsem se znovu věnovat analýze, ale už nejen reálných procesů, ale i procesů a dějů abstraktních. Znovu samostudiem jsem se hodně dostala ke kosmologii. Fyzika, matematika, biologie, ale i filozofie a teologie mě přivedly k malování. To obohatilo mou duši, přiblížilo mě tok poznávání Boha. Za označením Bůh se přitom skrývá to, čemu nerozumíme, neumíme si to vědecky vysvětlit. A právě mezi vědeckými objevy a Bohem, to znamená tím neznámým, se pohybuji, to mě oslovuje a to maluji.  

Takže už první témata vašich obrazů v sobě nesla náboženský náboj? 
První, co jsem namalovala, byla Ježíšova křížová cesta. V té době jsem hodně znovu četla Bibli. Hltala jsem ji už od roku 1982, ale spíš jako historii. Teprve později jsem k ní přistupovala jako k duchovnímu odkazu, poznání vyšších zákonů.  

Jak dlouho Ježíšova křížovácesta vznikala?  
Dva roky. Křížovou cestu jsem považovala za zajímavé téma. V Boněnově u Mariánských Lázní jsem se seznámila s partou lidí, kteří opravovali místní kostel. Zachraňovali ho z úplných trosek. Tenkrát mě napadlo, že by se do opravovaného kostela hodila nová křížová cesta, a za čala ji malovat. Později jsem ale zjistila, že do kostela mají přijít reprodukce starých klasických obrazů křížové cesty a své obrazy jsem nikdy nenabídla.  

Nelitujete, že vaše Ježíšova křížová cesta není v některém z kostelů?  
Velmi. Byla bych ráda, kdyby někam patřila, měla své stálé místo. Zatím byla vystavena v kostele sv. Václava v Bohnicích v roce 2019, v klášteře premonstrátů v Teplé v roce 2020, v květnu ji čeká výstava v Sázavském klášteře. 
   

Pracujete na dalším tak silném projektu, jako je Ježíšova křížová cesta, jestliže se dá toto téma vůbec překonat?  
Řekla bych, že velkým projektem je také stvoření světa, i když možná není tak zajímavý pro katolickou církev. Šest dnů stvoření jsem už namalovala.  

A co vzniká u vás doma na Střížkově nyní? 
Několikátá verze svatého Josefa. Máme chalupu na Šumavě v Krejčovicích a místní nadšenci tam opravovali kapličku. V sobotu 19. března byla vysvěcena a zasvěcena sv. Josefovi. V kapličce je sice reprodukce obrazu sv. Josefa, ale říkám si, že by se do ní třeba jednou mohl hodit i některý z těch, které maluji. Sv. Josefa si velmi vážím. Byl to on, kdo pomohl zachránit těhotnou Marii a vyvedl ji do Betléma, odešel s malým Ježíšem do Egypta, vrátil se s ním, když byl Ježíš velký... Pro mě je Josef ten, bez kterého by křesťanství nebylo, čím je. 
   

Největším křesťanským svátkem jsou nadcházející Velikonoce. Co pro vás znamenají a jak je slavíte?
Velikonoce pro mě znamenají dva důležité momenty – Ježíšovu oběť, kdy pro spásu lidstva zemřel na kříži na Golgotě, a jeho odkaz z mrtvýchvstání, který vidím v tom, jak se dodnes šíří jeho učení, jeho názory, křesťanství. Samozřejmě, že Velikonoce je i malování vajíček, pečení vánoček, pletení pomlázek, ale to jsou folklóry, které by neměly zastínit to nejdůležitější v křesťanství. A zvláště 
v dnešní době, kdy je válka na Ukrajině a v ní všechny křesťanské hodnoty dostávají na frak.  

Marie Kurková, foto: archiv Hany B. Novákové