Předmluva

Trávím čas v údivu, proč příroda, člověk, vesmír, minulost, přítomnost a budoucnost jsou takové, jaké jsou. Kde se vše bere a proč? Co si mám představit pod pojmy začátek a konec.

Otázky přenáším na čtenáře. Nic nevylučuji. Vše se mi zdá možné. Čtenáři dávám příležitost odpovědi vyřknout a propojit s realitou. Pouze jejich snahu odpovědět na otázku „Coby bylo, kdyby bylo jinak“ převádím do nekonečné prázdnoty bez hranic.

Úvahy věnuji především vnoučatům Anežce a Vendelínovi a jejich milým rodičům. Pokud chtějí, mohou se se mnou zamýšlet nad otázkou, jak a proč vznikl náš svět, zda je to výsledek nebo produkt Zázraku, Náhody, Boha, Člověka, Věčného života, Vesmírného Vědomí či Nevědomí, Něčeho jiného anebo Ničeho.

Anežko a Vendelíne, zdědili jste nejen geny a životní styl, ale ve svém nevědomí uchováváte duchovní sílu celého lidského rodu, kterou Vaši předci nemohli ve své době využít. Mějte na paměti, že sílu a napětí lidského rodu můžete uplatnit třeba Vy nebo Vaše děti ve prospěch života na tomto světě.

8. prosince 2019

publikován: 5. 5. 2019